Terakotová armáda

Terakotová armáda – při pohledu na to množství bojovníků se ti zatají dech v prsou. Lapáš po vzduchu, ale ústa tě neposlouchají. Jsou otevřená, ale nedokáží udělat jediný pohyb, jenom bezmocná čelist ti visí dolů a spolu s očima sleduje tu starobylou krásu před tebou – to nepřeberné množství hliněných postav rozestavených v seřazených šicích a představující tak zašlou slávu starověké čínské dynastie. Nikdy by jsi neuvěřil, kdyby ti o tom někdo jen tak vyprávěl. Ale teď jsi tady, stojíš přímo před nimi a nemůžeš uvěřit svým očím. Promneš si je, ale oni tam stále stojí. Tišší a nehybní, zírají přímo na tebe. Jejich umělecky tvarované oči se ti vpíjí do mozku a vyprávějí starý příběh svého vzniku.

Terakotová armáda a císař Čchin Š´ Chuang-ti

Ve 3. století př. n.l. bylo dnešní území Číny mezi Dlouhou a Žlutou řekou rozdrobeno na několik soupeřících království. V roce 246 př.n.l. se jako třináctiletý ujal vlády princ Jing Čeng ve státu Čchin. Začal prosazovat státní správu přísně řízenou z ústředí. Po čtvrt století krutých bojů porazil své protivníky a připojil jejich území ke státu Čchin. Jing Čeng pojmenoval sám sebe „prvním“ z deseti tisíc „císařů“ a jméno někdejšího státu Čchin se stalo názvem pro celou Čínu. Protože si uvědomoval nebezpečnost možnosti rozpadu říše, velice tvrdě se vypořádal se všemi, kteří by ohrozili nové pořádky.

Vytvořil jednotný centralizovaný správní aparát mocensky i hospodářsky silné říše, kterou stále rozšiřoval a upevňoval. Zavedl reformu písma, upravil systém měr a vah, vytvořil jednotnou peněžní soustavu, budoval cesty. Upravil stávající obranné zdi do podoby Velké čínské zdi, aby ochránil zemi před nájezdníky.

Poté se začal v souladu s taoistickou filozofií starat i o vlastní nesmrtelnost. Měl celých 14 let na stavbu záhrobního díla, než ve svých 50 letech zemřel.

Pohřeb Prvního císaře Čchin Š´ Chuang-ti (vládl 221-210 př. n.l.) ztělesnil čínskou praxi vytvořit duplikát světa živých v podzemní rezidenci, v níž by zesnulý mohl žít navěky. Posedlost císaře po otázkách smrti a posmrtného života dala základ k postavení obrovské hrobky v hoře Li, jež byla po dokončení 115,5m vysoká a její základna měřila 485x515m, severovýchodně od města Si-an, do níž se však zatím díky důmyslnému zabezpečovacímu zařízení nikomu nepodařilo proniknout. Spočinul tam společně s armádou vojáků, kteří ho měli strážit na jeho posmrtné pouti.

Terakotová armáda pohřbená pod zemí

Podivné ovšem je, že první zmínky, které se kobky týkaly, se objevily teprve v kronikách ze 17. století, kde jsou zprávy o tom, že rolníci při zemních pracích narazili na obrovské předměty, které by teoreticky mohly být pozůstatky hliněné armády. Její existence však byla opět po několik století zahalena mlčením. Až v 20. letech našeho století narazil jakýsi rolník při kopání studny na hliněnou postavu vojáka. Po vyschnutí vody ve studni, což pokládal za špatné znamení, opět nález zakopal. A tak se tajemství podivných soch dostalo na povrch až v roce 1974 při dalších výkopech. Archeologové, jež se pustili do intenzivních práce objevili stovky těchto postav.

Složení armády

Celá armáda tvoří rozsáhlý komplex muzea. Jsou zde zakonzervovány stovky odkrytých vojáků. Celkem jich je kolem 8000; v životní velikosti zabírají plochu zhruba 25000m². Čelo vojska tvoří tři řady vojáků, v každém šiku stojí vedle sebe 68 mužů. Nemají na sobě žádné brnění a v rukou drží pouze dřevěné luky, které se bohužel nezachovaly. Za předvojem stojí jednotlivé oddíly vojska seřazeny ve čtyřstupech a mezi příslušníky pěchoty se v pravidelných intervalech vyskytují terakotové bojové vozy tažené terakotovými koňmi.

V blízkosti císařovy hrobky na úpatí hory Li archeologové objevili i bronzové vozy, které tahali koně taktéž vyrobené z bronzu. Mezi útvary vojáků jsou navršeny kopy hlíny oddělující jednotlivé skupiny od sebe. Podlaha je vyložená modrými dlaždicemi, jež se zachovaly dodnes. Boční stěny a strop chodeb byly tvořeny dřevěnými trámy; jejich stopy je možno zachytit ve ztvrdlé hlíně. Hlavní útvar vojska tvořili těžkooděnci, kteří měli tělo chráněné důmyslným brněním. Jejich výzbroj tvořily převážně bronzové meče.

Z čeho je Terakotová armáda postavena?

Při tvorbě vojáků umělci používali žlutou sprašovou hlínu pocházející z břehů Žluté řeky. Postavy se nejdříve odlévaly z forem, poté se ručně modelovaly. Postupovalo se odspodu – chodidla a dolní končetiny, následoval trup, ruce a nakonec hlava. Ten samý postup byl u výroby koní. Vojenské postavy jsou pozoruhodně živé. Na to, že tu bylo kombinováno omezené množství standardních elementů (tři typy podstavců, dva typy nohou, osm torz a osm hlav), se řadí mezi umělecké unikáty. K jedinečnosti napomohla široká paleta barevných schémat, aby se jedna socha lišila od druhé co nejvíc, a také individuální vymodelování obličejových rysů a účesů. Nenašli byste zde dvě stejné postavy. Tvůrci tohoto obrovského souboru zřejmě věřili, že čím budou hlinění vojáci realističtější, tím účinněji mohou sloužit císaři a ochraňovat jej v posmrtném životě.

Hliněné sochy pěšáků, lučištníků, velitelů i jejich koní symbolicky střežící hrobku působí velmi sugestivním dojmem. Tato mlčenlivá masa hledící na východ vstříc nepříteli jakoby ztělesňovala veškerou sílu Číny a měla odstrašit každého, kdo by si – ať už pod jakoukoli záminkou – chtěl na tuto suverénní zemi troufnout.

Kde je Terakotová armáda uchována dnes?

Aby bylo naleziště dostatečně chráněno před povětrnostními vlivy, byla nad ním postavena velká klenutá hala připomínající letecký hangár. Návštěvníci si mohou terakotové válečníky libovolně prohlížet z vyvýšených lávek. Celá hrobka je rozdělena na tři menší oddělení, z nichž největší je první, v němž se nachází kolem 6000 soch. Hrobka č.2, zpřístupněná r. 1994, je zatím ještě ve stádiu probíhajících vykopávek. Nachází se v ní plastiky císařského jezdectva: 900 vojáků, 116 osedlaných koní a 356 koní zapřažených do 89 válečnických vozů. Nejmenší z dosud zpřístupněných hrobek (č. 3) obsahuje 68 důstojníků v uniformách „vyšší kasty“. Císařova hrobka ještě nebyla otevřena, ale průzkum areálu stále pokračuje a nikdo nemůže vyloučit, že se v budoucnu dočkáme ještě nějakých překvapení…

Význam hrobek a pohřbívání

Hrobky jsou nejstarší známou formou architektury a nacházíme v nich některé dávno zaniklé prvky umění. Zdá se, že hlavní funkcí raného architekta i umělce bylo zajistit potřeby zesnulých. Zakládalo se to na téměř všeobecné víře, že mrtvý existuje po smrti v nějaké oblasti nebo dimenzi dál a že mezi mrtvými a živými je možná komunikace a vzájemná podpora.

Mnoho pohřební architektury zdůrazňuje podporu, kterou budou mrtví potřebovat od tohoto světa i nadále. V mnoha starověkých civilizacích bývaly příbytky zesnulých nádhernější než domy živých, které se stavěly z hlíny a slámy. Pohřbívaly se modely a spodobnění užitečných každodenních předmětů a mnoho našich znalostí o starověkém způsobu života pochází z takových pohřbů. Egyptské hrobky obsahují modely domů a potraviny a chanské a tchangské hrobky v Číně jsou plné terakotových modelů vojáků, zvířat, sluhů, obydlí, sýpek a studní.

V mnoha tradicích se obětovali skuteční lidé a zvířata. Některé hrobky bývaly velké a vícekomorové, aby se do nich vešli i tyto obětiny. V Číně 6. století př. n.l. odsoudil tuto praxi Konfucius a později nahradily živé tvory papírové modely.

I tento zvyk ale postupem doby upadal a nahradil jej tradiční pohřeb, tak, jak jej známe dnes. Pouze v některých kulturách se dochovaly staré zvyky, ale ne již tak drastické jako v období, kdy světu vládli nájezdníci.

To vše můžete poznat z Malého okruhu, ale pokud by se vám zachtělo seznámit se s ním osobně, máte možnost se tam i podívat.