Peking

(Pej-ťing; Beijing)

Poznávání Pekingu – středověkého, zároveň však také moderního hlavního města Číny – je sice namáhavé, ale z turistického hlediska velmi hodnotné a vděčné. V Pekingu se procházíte kolem nádherných paláců, cenných muzeí, chrámů, památníků, továren i obchodních domů a vše prociťujete v těsném vzájemném spojení a působivých kontrastech – od impozantní okázalosti někdejších císařských sídel až po komerčně industriální puls současnosti.

Peking – velmi rozlehlé město

Peking má dnes již přes 8 milionu obyvatel, kterým ovšem také poskytuje nemalý prostor: oficiálně udávaná rozloha města činí 16 800km². Kilometr po kilometru jsou zdejší rušné hlavní třídy lemovány jedno- nebo dvoupatrovými obytnými domy, zatímco klidná atmosféra postranních uliček se od dob vládců dynastie Čching prakticky nezměnila. Hned za rohem však už můžete narazit na obrovské staveniště, kancelářskou budovu, školu nebo tržnici. Patina historie se v Pekingu téměř na každém kroku prolíná s dynamikou moderní doby. Současně je Peking druhým největším čínským městem, jaká jsou zbylá největší města Číny?

Území Pekingu je ploché, což znamená podstatnou výhodu pro miliony cyklistů, kteří spolu s autobusy vytvářejí v ranní a odpolední dopravní špičce na místních komunikacích učiněný chaos. Fádní rovinu své sídelní metropole se středověcí císaři rozhodli zpestřit vybudováním několika umělých pahorků v oblasti severně od tzv. Zakázaného města. Svému účelu slouží dodnes, takže sem můžete vystoupit i vy a v nadčasovém klidu si vychutnat pohled z ptačí perspektivy na typicky zakřivené taškové střechy bývalé císařské rezidence stejně jako na okolní velkoměstský ruch.

Peking – místo pro archeology

Nedaleko od současných předměstí Pekingu se v pravěké éře usadil tzv. pekingský člověk – náš vývojový předek, jehož přítomnost na těchto místech byla odhalena archeologickými výzkumy ve dvacátých letech 20. století. Klíčový objev, lidskou kostru s ještě relativně malou mozkovnou, ale již evidentně vzpřímeným držením těla, vydala jedna z jeskyní v blízkosti města Čou-kchou-tien. Stáří nálezu a tím i vůbec první prokázané civilizace v geografickém prostoru Číny je odhadováno na zhruba půl milionu let.

Navzdory tomuto ranému osídlení pak oblast dlouho nepoutala zvláštní pozornost. Teprve v období válčících států (5. až 3. století př.n.l.) zde vzniklo hlavní město královské říše Jen, zvané Ťi-čcheng. Později bylo přejmenováno na Jen-Ťing. Sloužilo v 10. století našeho letopočtu jako metropole dynastie Liao. Vládci dynastie Ťin dali ve 12. století městu název Čung-tu (Centrální hlavní město) a vybudovali zde císařský palác, jakož i most Lu-kou, známý jako most Marca Pola, který je využíván dodnes.

Ve 13. století mongolské hordy pod vedením Čingischána srovnaly město se zemí; na jeho místě vzniklo město nové, označované Ta-tu (Velké hlavní město). Když sem zavítal Marco Polo, nedosahovalo ani zdaleka tehdy obvyklé úrovně evropských metropolí.

Dynastie Číny

Panovníci dynastie Ming přesunuli ve 14. století své císařské sídlo z větší části do Nankingu (Nan-ťing; Nan-jing; Jižní hlavní město). Ta-tu dostalo další jméno, Pej-pching (Severní místo klidu). Ještě 50 let pak muselo čekat na návrat císařské moci a přejmenování do podoby, jež přetrvala dodnes – Peking.

V počátcích éry dynastie Čching Peking vzkvétal. Stavěly se nové honosné paláce, zakládaly nádherné zahrady, rozvíjely se nejrůznější vědní obory. Za tzv. boxerského povstání (1900) však Peking zpustošily zahraniční vojenské jednotky – odvetou za obsazení zdejších velvyslanectví svých zemí. Nicméně to byla pouze první z mnoha krizí, které městem otřásly: pád císařství, vznik Čínské republiky, dvě světové války… V roce 1949 se Peking konečně stal hlavním městem nového státu socialistického typu, Čínské lidové republiky.

Peking – Historické jádro

Historické jádro Pekingu sestává ze tří do sebe jakoby zapadajících pravoúhlých měst s pravidelnou strukturou zástavby a na jihu navazujícího čtvrtého města vnějšího. Většina z mnohakilometrových hradebních zdí, které dříve tato čtyři města po obvodu chránila, padla za oběť nové době a byla zbourána. Uprostřed ležící vnitřní, tzv. „Zakázané město“ – někdejší císařské srdce „Říše středu“ – se ovšem za původním opevněním s četnými cimbuřími zachovalo dodnes a je hlavní turistickou atrakcí.

Půdorys Pekingu – v podstatě 700 let starého – byl jinde často napodobován a kopírován, nezřídka i na těch nejneuvěřitelnějších místech. Strohá elegance „originálu“ však stále zůstává naprosto nedostižná. Jeho nejdůležitější části spojuje 8km dlouhá severojižní komunikační osa, táhnoucí se v přímé linii od Věže bubnů až po jižně ležící bránu Vnějšího města.

Největší náměstí na světě

V centru Pekingu, s rozlohou 40ha, se nachází největší náměstí na světě – Tchien-an-men, nebo-li „Náměstí nebeského klidu“. Zde vztyčoval Mao Ce-Tung 1. října 1949 vlajku nové lidové Číny.

Středovou dominantou náměstí je 60-ti tunový žulový obelisk – Památník národních hrdinů. – nesoucí na jedné straně zlacený text a na straně protilehlé pak rozvedení slov z předchozí části. V obou případech jde o zajímavou ukázku kaligrafického umění významných osobností čínských dějin.

Historicky nejmladší stavbou na náměstí je Mauzoleum Mao Ce-Tunga, objekt větší než známá Leninova hrobka na Rudém náměstí v Moskvě. Pietní síň, v níž odpočívá nabalzamované tělo muže, který dlouhých 27 let jako nepostradatelná vůdčí osobnost řídil osudy Čínské lidové republiky, si mohou turisté prohlédnout po předchozím ohlášení; stále otevřená není.

Budova národního shromáždění a muzeum

Mohutná budova na západní straně náměstí – Národní shromáždění. Zde pravidelně zasedají volení zástupci čínského lidu. Na protější straně se nachází muzejní budova s obecnou expozicí čínských dějin a muzeem čínské revoluce. První jmenovaná část sbírek zahrnuje dobrých 9000 různých historických exponátů, od pravěkých zkamenělin až po nádherné řemeslnické a umělecké práce z hlíny a bronzu. Na severní straně stojí Brána nebeského klidu vedoucí do historického císařského města. Vrchol mohutné hradební zdi tvoří tribuna, určená ke sledování slavnostních průvodů.

Ohromné rozměry náměstí silně zapůsobí prakticky na každého návštěvníka stejně jako množství a pestrost zastoupení zahraničních turistů. Od nepokojů v červnu 1989 je celý tento prostor jednou z hlavních atrakcí turismu. Při slavnostních příležitostech jej navíc krášlí bohatá květinová výzdoba a efektní vodotrysky.

Následuje prohlídka Zakázaného města