Zakázané město

(Ku-kung; Gugong)

Peking je příliš velký na to, abyste jej mohli komplexně poznávat pěšky. Samotné Zakázané město – někdejší slavné sídlo čínských císařů – však za pěší prohlídku rozhodně stojí. Na ploše více jak 72ha zde najdete řadu jedinečných architektonických památek a pozoruhodností: paláce, pavilony, nádvoří a zahrady – vše ležící na urbanisticky kompaktním obdélníkovém ostrově, lemovaném širokými příkopy.

Vznik názvu “Zakázané  město”

Pojmenování Zakázaného města vzniklo proto, že „obyčejní smrtelníci“ sem v minulosti téměř 500 let neměli přístup. Prostor Zakázaného města se dnes ovšem často označuje také názvy jako Císařský palác, Palácové muzeum nebo Starý palác. Sídlo panovníků v Číně bylo vybudováno tak, aby počet jeho vnitřních prostor odpovídal šťastnému číslu 9999; devítka byla totiž magickým symbolem nebes, a tedy i císaře (císař byl v čínském chápání „Syn nebes“, plnící úlohu nebeského prostředníka odpovídajícího za řád harmonii na Zemi). Areál, zřízený v letech 1406-1420 císařem Yong Le, sloužil během šesti století za rezidenci celkově 24 císařům dvou dynastií – Ming a Qing, kteří je opouštěli jen v nejnutnějších záležitostech.

Palác a ceremoniální síně

Palác se dělí na vnější část, kde probíhaly veřejné audience, a část vnitřní, která sloužila výhradně císařově rodině. Budovy, které jsou nyní k vidění, pocházejí převážně z období po 18. století. Město bylo často zachvacováno požáry, které rychle ničily dřevěné stavby. Po celém areálu byly z těchto důvodů rozmístěny veliké bronzové nádrže na vodu, pod kterými se dokonce v zimě topilo, sloužily jako zásobárna vody pro hašení požárů. V přední (vnější) části města jsou významné zejména tyto tři ceremoniální síně: Nejvyšší harmonie, Centrální harmonie a Uchování harmonie. Síň Nejvyšší harmonie je největší palácovou stavbou v Číně. Pořádali se zde největší slavnosti, kterých se zúčastnilo až sto tisíc sloužících.

V roce 1664 došlo k velikému povstání, které smetlo dynastii Ming. Během této události bohužel lehla popelem i valná většina staveb. Spolu s budovami ovšem byly zničeny i vzácné knihy, kresby a svitky. Ve století dvacátém došlo ke dvěma velikým rabováním. Nejdříve to byli Japonci během II. sv. války a o pár let později ustupující jednotky Kuomingtangu, které odvezly tisíce předmětů na Taiwan, kde jsou dnes vystaveny v taipejském Národním palácovém muzeu. Většina předmětů, které jsou nyní v Zakázaném městě k vidění pocházejí většinou z jiných částí Číny.